Cestovní ruch je v Praze klíčovým odvětvím. O aktuální situaci jsme si povídali s Jürgem Zwahlenem, švýcarským realitním specialistou a hoteliérem v Praze.
Ještě před 8 měsíci se Jürg Zwahlen zabýval „luxusními problémy“: tehdy, v době přestavby pražského „Mosaic House“ z hostelu na čtyřhvězdičkový hotel, řešil otázky přirozeného osvětlení, materiálů, haptiky, designu, pocitových faktorů a zda má být dům provoněnvůní „přírodního bambusu“ anebo raději použít tradiční vůně obvyklé v jiných hotelech.
Lockdown v průběhu stavebních prací vše změnil: Designový hotel „Mosaic House“ byl otevřen 25. května, turistický průmysl však v jeho důsledku zaznamenal velké otřesy a hoteliér se nyní musí potýkat se zcela „jiným světem“.
Na první pohled Zwahlen jako hoteliér a realitní investor nevypadá: k rozhovoru nás přijímá Švýcarv džínách, červených teniskách a mikině, který již 23 let žije se svou rodinou v Praze.
Okamžitě mi bylo jasné, jak obrovský bude ekonomický dopad. Tehdy jsem prožil tři bezesné noci.
Magazín: Jak jste vlastně prožíval Lockdown?
JZ: Byli jsme uprostřed rekonstrukce, situace byla na základě zpravodajství zcela jasná, přesto bylo všechno tak nějak abstraktní. A když pak přišel Lockdown, byli jsme všichni v šoku. Okamžitě mi bylo jasné, jak obrovský bude ekonomický dopad. Zejména pro cestovní ruch. Tehdy jsem prožil tři bezesné noci. Od té doby už spím zase dobře a využívám energii k tomu, abych situaci zvládal co nejlépe.
Magazín: Co způsobily tři noci beze spánku?
S ohledem na vynaložené finanční prostředky jsme se rozhodli hotel dokončit a otevřít jej 25. května. Protože jsme jej otevírali nově, nebylo mnoho alternativ: Chtěli jsme „špatný rok“ využít k tomu, abychom si vybudovali dobré jméno. Propouštění na základě špatné ekonomické situace, aniž bychom to alespoň nezkusili, pro nás nebyla cesta.
Magazín: Jaká panovala v den otevření hotelu atmosféra?
Byli jsme rádi, že můžeme konečně začít. Bylo nás tam všech 25 zaměstnanců a měli jsme pouze jediného hosta... Atmosféra byla strašidelná, o slavnostním otevření nemohlo být ani řeči a nám všem nebylo do zpěvu. Nyní doufáme, že slavnostní zahájení provozu proběhne v říjnu.
Popravdě řečeno neznám v Praze v cestovním ruchu nikoho, kdo by v současné době nebojoval o přežití.
Magazín: Jaká nálada panuje v tomto odvětví?
JZ:Špatná. Popravdě řečeno neznám v Praze v cestovním ruchu nikoho, kdo by v současné době nebojoval o přežití.
Magazín: Byli jste na takovou krizi připraveni?
JZ: Byli jsme připraveni velmi dobře. Po deseti letech boomu musel každý s recesí počítat. Dělali jsme preventivní opatření. Z dobrých let jsme si vytvořili rezervy. Chtěli jsme tyto rezervy anticyklicky investovat a v recesirůst.
S „černou labutí“ Covidem jsme však nepočítali: To nás také dostihlo. Od března žijeme z rezerv. Je to tak v pořádku. Odpovědné podnikání by takto mělo fungovat. Ale v zimě nebo při dalším Lockdownu i my narazíme na hranici našich možností.
Magazín: Co dělá vaše společnost v současné době konkrétně, aby zvládla výzvy?
JZ: Děláme všechno, co je v lidských silách, abychom z velmi malého trhu získali co největší podíl. Zde musíme myslet sobecky a uvažovat podnikatelsky. Přesto se také snažíme jednat odpovědně a krizi nezhoršovat: V současnostianticyklicky a dlouhodobě investujeme: Právě jsme dokončili dva IT projekty: nový software, který nám usnadní analýzy trhu a nový server. Snažíme se vybudovat hotelu dobré jméno a investujeme do školení. Selektivně využíváme příležitosti a doplňujeme náš tým špičkovými lidmi, kteří jsou nyní na trhu k mání. V průběhu krize bychom chtěli kompletně zrekonstruovat i náš čtvrtý hotel, ale u něj čekáme už dva roky na různá povolení.
Magazín: A co státní podpora? Dostalo se vám nějaké?
JZ: Během Lockdownu jsme dostávali mzdové dotace. Za to jsme vděční. Dotace pronájmů nepobíráme žádné, neboť jsme současně vlastníci nemovitosti. V tomto ohledu jsme postiženi dvojnásob. Snížení daně z přidané hodnoty je dobře míněná věc, při současném podílu na trhu je to ale jen kapka v moři.
Magazín: Co očekáváte od státu nebo od hlavního města Prahy?
JZ: Půjčky pravděpodobně tomuto odvětví nepomohou. Pro mnohé bude brzy zadlužení příliš vysoké. Bylo by bývalo dobré vázat různé státní podpory leteckým společnostem s konkrétními podmínkami: např. minimálním počtem letů a destinacemi a regulací velkého množství krátkodobě rušených letů. Bylo by bývalo rozumnější zachovat dražší a pravidelné lety omezené 50% obsazeností, které by cestujícím zajistily bezpečnost a možnost plánovat.
Osobně toho od státu nebo od města zase tolik neočekávám: jasné rámcové podmínky a pravidla, která by byla stejná pro všechny a poté po nějakou dobu platila, by usnadnily naše plánování a podnikání. Toto byl můj postoj již před krizí a krizí se na něm nic nezměnilo.
Pokud je ve veřejném zájmu udržet cestovní ruch ve stávající podobě, musí stát něco podniknout a tomuto odvětví férově a všem spravedlivě slevit anebo je vhodným způsobem podpořit.
Magazín: Museli jste již propouštět nějaké zaměstnance?
JZ: Naštěstí jsme ještě z důvodu ekonomické situace propouštět nemuseli. Také o tom je podnikání. Nemůžete při první bouři hodit přes palubu lidi, kteří vám předtím 9 let pomáhali generovat zisky. Ani my ale nejsme schopni toto utáhnout donekonečna. Doufáme, že na to naši zaměstnanci budou pamatovat též v dobrých časech. Toto je náš způsob, jak si udržet zaměstnance.
Magazín: Jak vidíte budoucnost vaší branže?
JZ: Letošní rok je v pytli a rok 2021 bude v nejlepším případě těžkým rokem recese. Od roku 2022 doufají všichni v normalizaci. V současné době se kolem budoucí situace píše také spousta věcí, které já osobně nesdílím. Služební cesty budou mít své opodstatnění i v budoucnosti. Lidé budou i v budoucnu dál podnikat výlety do měst a jezdit na dovolenou do cizích zemí. Městský cestovní turismus bude zažívat těžké časy, ale i on se zotaví.
Magazín: Vidíte v této krizi také nějakou šanci?
Jako podnikatel vidím, že v Praze již dochází k pročišťování trhu. Počet lůžek značně poklesl již v zimě. Byty se vracejí ke svému původnímu účelu a dlouhodobě se pronajímají. To také vytváří příležitosti: Ti, kdo přežijí, by mohli být v dlouhodobém horizontu úspěšní. Ale cena bude vysoká: spousta jich do cíle nedorazí.
Jako obyvatel Prahy také vidím jedinečnou příležitost, jak se z přebujelého turismu dostat zpátky na jeho přijatelnou úroveň. To byl mimochodem také jeden z důvodů, proč jsme náš hostel přebudovali na hotel: předtím jsme měli 400 lůžek a průměrnou délku pobytu 1,4 noci, nyní máme 188 lůžek a délka pobytu v hotelech je delší. Je to tak lepší jak pro naši firmu, tak i pro naše sousedy a město.
V zásadě však ve změny v chování Homo Sapiens moc nevěřím. Změny správným směrem by se musely řídit prostřednictvím regulací. Tady mi ale trochu chybí víra, protože k tomu je zapotřebí vize a ona nařízení by muselautáhnout vícero šroubů současně: např. zvýšení cen letištních přistávacích daní, vysoká městská daň za první 2 noci, třetí noc zdarma a od čtvrté noci: granty (záporná městská daň recipročně financovaná krátkodobými poplatky).
Existuje mnoho pák, kterými můžete začít. Bylo by ovšem důležité, aby všechny byly nastaveny současně a stejným směrem. My pracujeme na modelech, jak si toto vyzkoušet v malém měřítku.
Magazín: Pokud jde o trvalou udržitelnost: Mosaic House je udržitelný hotel: Ovlivňuje současná situace vaši strategii týkající se udržitelnosti?
JZ: Vůbec ne. Jsme přesvědčeni, že trh uvědomělého cestování poroste. Opatření pro trvalou udržitelnost aekologické technologiejsme vybudovali z vlastního přesvědčení.
Mimochodem, nyní jsme za to rádi: Fixní náklady zelené budovy jsou mnohem nižší. I to by se mohlo brzy ukázat jako výhoda.
Magazín: Jaké ponaučení si vy osobně odnášíte z této krize?
JZ: “Always expect the unexpected”a: Budovat rezervy v dobrých časech.
A diverzifikovat, nezáleží na tom, jakým způsobem. Hlavně aby se rozdělila rizika. Kdybychom měli jen hotely, měli bychom nyní mnohem větší problémy.
Last but not least: Trocha pokory by naší branži určitě také prospěla. Ostatním ovšem také.
